Máme se tak dobře, že horší to snad nikdy nebylo:

Sobota, 27. Duben 2019 – 16:30; Muzeum moderního umění – divadlo hudby; Eliška Fulínová

Temné stránky spění k světlým zítřkům

“Není lepší, když se lidem stává, cokoli chtějí,” upozorňoval už Hérakleitos na podivnou povahu člověka, který si z nabízejících se možností spolehlivě umí vybrat tu, která mu hrozí zkázou. Řecké myšlení už ve své nejstarší vrstvě reflektovalo, že prométheovské kulturní výdobytky sice zlepšují bídný život smrtelných bytostí a odlišují člověka od zvířat, ale jsou dvojsečné: čím dál vykračujeme z pečující náruče matky Přírody, tím víc starostí o sebe sama musíme převzít, tím víc zodpovědnosti za vlastní bytí padá na naši hlavu. Pokrok? Ale kdeže, zisk je vždycky kompenzován ztrátou, protože zkulturňování je zároveň denaturace: staré jistoty se rozpadají, zažité samozřejmosti jsou problematizovány, život se sice stává v něčem snazší, ale zároveň stále

složitější. Člověk vždycky a všude věci komplikuje. A nejde tu jen o jednoho každého z nás (vždyť žádná bytost není izolovaný atom). Způsob, jakým se postupně zhošťujeme svého sebeutváření, specifickým způsobem odemyká náš společný svět, “jeden a stejný pro všechny”, jak o něm hovoří opět Hérakleitos. Podoba světa je naším zrcadlem, což činí z naší existenciální zodpovědnosti zodpovědnost v původním smyslu slova “kosmickou”. Je ovšem zvířátko jménem člověk připraveno si něco takového připustit? Naposledy Hérakleitos: “Bojovat s touhou je obtížné, protože když něco chce, platí za to duší.” Vyhlášení nové epochy, antropocénu, však snad přesto může vzbuzovat skromné naděje. Třeba sobě samým navzdory začneme brát více v potaz, že péče o sebe musí zahrnovat i vědomou péči o svět, a nevylepšíme si život až k úplnému sebezničení.

Mgr. Eliška Fulínová, PhD. Po studiu učitelství na Pedagogické fakultě ZČU v Plzni (Mgr.) vystudovala filosofii na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK (Mgr.), doktorát získala na Katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK (Ph.D.) a Université Paris I, Panthéon-Sorbonne (Dr.). Jejím oborem je současná fenomenologická filosofie, soustředí se zejména na problematiku prostoru a prostorovostí jako ontologickým určením živých i neživých jsoucen. Kromě toho ji zajímá antická filosofie, dlouhodobě se zabývá řeckým archaickým myšlením a v současné době též Aristotelovými biologickými spisy, jimž se věnuje v rámci mezioborového badatelského projektu na Katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF.