Proč Lydie Korabelniková u Čechů tká?

Sobota, 27. Duben 2019 – 20:00; Muzeum moderního umění – divadlo hudby; Sylva Fisherová

(Pozadí vzniku jednoho mýtu)

Lydie Korabelniková, sovětská údernice-stachanovka, pracující v moskevské továrně na obuv, se v Československu padesátých let proměnila v budovatelskou ikonu: proslulou údernici-tkadlenu, tkající na více stavech najednou. Tento obraz Lydie Korabelnikové je přitom v českém prostoru přítomen i nadále. Na půdorysu případové studie se pokusíme ukázat proces mýtotvorby ve dvacátém století, jeho zákonitosti, peripetie i překvapivé momenty. Má Roland Barthes pravdu, když tvrdí, že mýtus sice existuje i u levice, ale je ne-podstatný? A opravdu existuje řeč, která není mýtická, a to řeč člověka-výrobce? Anebo platí univerzální pravidlo, že opotřebování mýtu se pozná podle arbitrérnosti jeho signifikace?

Mgr. Sylva Fischerová, PhD. se narodila roku 1963 v Praze, do osmnácti let však žila v Olomouci. Po počátečních studiích filosofie a fyziky na FF a MFF UK v Praze nakonec vystudovala klasickou filologii. Nyní působí v Ústavu řeckých a latinských studií FF UK (specializace: řecká literatura, filosofie, náboženství). Vydala deset sbírek poezie, jako první „Chvění závodních koní“ v r. 1986, poslední „Světový orloj“ vyšel v r. 2017. Její básně i prózy byly přeloženy do řady jazyků, tři knižní výbory z básní byly publikovány ve Velké Británii a v USA. Píše také pro děti: „Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země“ a kniha pohádek „Egbérie a Olténie“. Společně s Jiřím Starým uspořádali tři kolektivní monografie: „Původ poezie. Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách“, „Mýtus a geografie. Svět, prostor a jejich chápání ve starších i novějších kulturách“ a „Starodávné bejlí. Obrysy populární a brakové literatury ve starověku a středověku“. S Hynkem Bartošem editovala dva svazky hippokratovských spisů: „Hippokratés. Vybrané spisy I-II“. Vydala také knižní rozhovor s Karlem Flossem „Bůh vždycky zatřese stavbou“, dále sbírky povídek „Zázrak“ a „Pasáž“ a prózy „Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel“ a „Bizom aneb Služba a mise“. Dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva.