V neodstranitelně složitém a prekérním světě nejspíše platí následující pozorování: Úporná snaha o eliminaci určitého rizika vede s vysokou pravděpodobností k nárůstu rizika jiného. Na začátku zazní několik příkladů z environmentální oblasti, kdy na tomto principu dochází k vyhánění čerta ďáblem. Podle toho, čeho se nejvíce obávají, se lidé shlukují do bublin. Společnost vyděšených je zároveň společností rozdělenou. Dobře to vědí političtí manipulátoři, kteří děsí právě proto, aby nás zahnali do nesmiřitelných táborů a posléze ovládli. Klimatická apokalypsa, migrační krize, covidová krize, útok na světové uspořádání, ekonomická krize, energetická krize… Rozděl do bublin a panuj! Pokud jsme se dostali až sem, je nejspolehlivějším lékem cesta mýtických hrdinů: Utkat se s démony strachu, vzít na sebe nezbytná faktická i emoční rizika a vyjít ven z jeskyně stínů, ve které vládne falešné bezpečí. Falešný pocit jistoty, za který platíme nepřiměřeně vysokou cenu v podobě idiotského, tj. odcizeného a neautentického života.
Petr Pokorný je biolog, kvartérní paleoekolog a environmentální archeolog. Zabývá se proměnami světa v nedávné geologické minulosti, zejména od poslední ledové doby po současnost. Nejvíce bádá v Čechách, občas v severní Africe, na Sibiři a vzácně i na Moravě. Výsledky publikoval v téměř dvou stovkách vědeckých prací. Věnuje se též popularizaci. Působí v Centru pro teoretická studia, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, které aktuálně řídí. Učí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Je autorem, spoluautorem a editorem řady knih-například „Krajina a revoluce“, „Bioarcheologie v ČR“, „Něco překrásného se končí“, „Neklidné časy“, „Afrika zevnitř“. Působí v redakčních radách popularizačních („Vesmír“) a vědeckých časopisů (např. „Preslia“).