Je míň té lásky na světě/než blaha v marných snech/že by ji ptáček maličký/unesl na křídlech/ on by s ní moře přeletěl/na šířku, na délku/ni pérka by si nesmočil/ v barevném křidélku
Proč vlastně memoáry?
Není lepší o tom, co minulo a je pryč, mlčet?
Má nějaký význam zaznamenávat „historii v malém“?
Proč nás vlastně minulost zajímá?
Žije mládí z nadějí a stáří ze vzpomínek?
Dá se vůbec něco zaznamenat z klidných časů, které jsou dnes?
Jak moc jsou vlastně klidné?
Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. se narodil v roce 1958 v Jindřichově Hradci. Studoval entomologii na UK v Praze. Po nástupu na Parazitologický ústav emigroval do Rakouska. Pracoval v Muzeu přírodní historie, na ministerstvu zemědělství a v zoologickém ústavu Vídeňské univerzity. Měl zájem o etologické a antropologické koncepce (např. A. Portmann, J. v. Uexküll, K. Lorenz a O. Koenig). Zajímá se také o psychologii a psychoanalýzu, zejména vídeňskou tradici freudovskou a jungovskou. Po návratu do Prahy v roce 1990 nastoupil na Katedru filosofie a dějin přírodních věd na PřF UK, kterou založil Zdeněk Neubauer. Přednáší o vzájemných vztazích přírodních a kulturních fenoménů a biologické estetice A. Portmanna, také o dějinách biologie, o dějinách objevných cest, domestikaci jakožto biologickém fenoménu, mimikrách. Je skvělým esejistou (2006 cena Toma Stopparda), a autorem celé řady knih: „Dějiny biologického myšlení“, „Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy“, „Lidská přirozenost“, „Spasení těla: moc, nemoc a psychosomatika“, „Ptáci v Čechách 1360 – 1890 aneb tajemství rytíře von Sacher – Masocha“, „Příroda a kultura: Svět jevů a svět interpretací“, „Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie“, „Ochlupení bližní. Zvířata v kulturních kontextech“, „Evropa na rozcestí“. Napsal také beletristické romány „Opšlstisova nadace“, „Černý domeček“, „Mandaríni“. Je autorem sbírky básní „Kartografie, Kaligrafie, Holografie“, „Mé polopouště“. Absolvoval řadu poznávacích cest po celém světě.