Nejen umělecká díla architektury, i krajina odráží stav mysli lidí, kteří ji přetváří. Ve vztahu k zemi se současná Evropa nachází mezi dvěma extrémy: utilitaristickým přístupem, který vnímá hodnotu krajiny jako hodnotu minerálů v ní obsažených a panteistickým zbožšťováním. Křesťanství vnímá zemi jako dílo Boží, nic více, avšak také nic méně. Zemi tak z perspektivy židovství a křesťanství potřebujeme ze dvou důvodů: aby nás sytila a abychom skrze ni kontemplovali Boha.
Marek Orko Vácha je římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel. Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář (kaplan) Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Na akademické půdě působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. Ve skautu získal přezdívku „Orko“ ze zkratky pro „Orlí oko“. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Zúčastnil se expedic do Antarktidy společně s Jaroslavem Pavlíčkem. Říká: „…toužím po církvi hledajících, církvi pokorných, kteří nemyslí, že kdo vidí věci jinak, je hned v prvním kole heretik“.