Nízkoenergetický dům Sluňákov – rozhovor pro Ekologické listy

Vzhledem k tomu, že listopadové číslo jsme zaměřili především na téma úspor energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů, nesmíme opomenout zmínku o projektu, který se právě realizuje v Horce nad Moravou. Jde o tzv. „Nízkoenergetický dům“ Centa ekologických aktivit Sluňákov. O tom, proč je tento projekt svou úsporou energie tak ojedinělý a k čemu bude vlastně do budoucna sloužit, jsme si povídali s vedoucím SEV Sluňákov OŽP MmOl Mgr. Michalem Bartošem. Jaká bude hlavní funkce „Nízkoenergetického domu“ v Horce nad Moravou? Bude sloužit jako Centrum ekologických aktivita nahradí tak původní středisko ekologické výchovy, které působilo v pronajatých místnostech místní mateřské školky. Hlavně však jde o to, aby v Litovelském Pomoraví vzniklo turistické informační centrum. Myšlenka i samotná realizace tohoto projektu vznikla v Centru Sluňákov, které spadá pod Magistrát města Olomouce. Kdo projekt finančně podpořil? Magistrát se samozřejmě již dlouho podílí na financování ekologické výchovy v kraji. My jsme se ale od začátku snažili získávat peníze i jinde, například z grantů, něco hradil ještě bývalý okres, některé finance přišly z Agentury ochrany přírody a krajiny. Samotná stavba domu je z velké části dotována ze Státního fondu životního prostředí. V současné době nás spíše trápí problém jak získat finance na provoz a také vybavení samotné budovy. Nechceme totiž, aby dům byl navenek hotový a zajímavý a uvnitř byl interiér, který vůbec neodpovídá charakteru budovy. Rádi bychom to dotáhli do úplného konce se vším všudy. Bude nové centrum oproti dosavadnímu něčím jiné? Samozřejmě budeme pokračovat v činnosti, kterou děláme. Nadále sem budou chodit školy v rámci výukových programů o přírodě. Nechceme, aby děti jen pasivně vstřebávaly informace v nějaké uzavřené místnosti, učebně. Jde nám o to, aby se v rámci výuky dostaly ven, aby docházelo k vzájemné komunikaci mezi nimi a přírodou, aby si od nás odnesly určitý prožitek. Proto mají možnost jít přímo k rybníku, na louku, do lesa. Nový dům navíc umožní nejen denní, ale i týdenní pobyty škol. Dříve nás školy z důvodu malé kapacity mohly navštěvovat jen v rámci jednodenních programů. Teď máme možnost nabídnout ubytování zhruba pro 40 osob. A to je nejspíš hlavní přínos, protože je opravdu veliký rozdíl, jestli dítě stráví v přírodě den nebo týden. Prožitek, který si s sebou odnesou po týdenním pobytu, je několikanásobně vyšší. Dalo by se to vyjádřit i pojmem „škola v přírodě“, ovšem s tím rozdílem, že výuku připravujeme my. A to nejen pro děti, ale nabízíme i semináře pro učitele a další zájemce z nejrůznějších profesí. Tyto semináře budou zaměřeny na různá témata související s problematikou životního prostředí – od zdravé výživy až po úspory energie, alternativní školství, atd. Dům je postaven tak, aby doplňoval svým architektonickým řešením obsah vzdělávání. Dům má ledvinovitý tvar, je v něm polyfunkční sál, který bude sloužit nejen školám, ale i veřejnosti, a bude v něm možnost videoprojekce. Pro školy jsou tu dvě učebny. Snažili jsme se, aby byly vybaveny tak, že děti budou moci pracovat ve skupinách, komunikovat spolu. Část, která bude sloužit jako turistické informační centrum, bude tedy otevřená široké veřejnosti? Ano, to samozřejmě. Bude to klasické informační centrum se vstupní halou, kde se návštěvníci dozví veškeré informace o Litovelském Pomoraví. Dále tu ještě vznikne obchůzková trasa, na které se zájemci dozvědí, čím je Litovelské Pomoraví významné a zvláštní, co lidem poskytuje tento mezinárodně významný mokřad. Veškeré zajímavosti o území si návštěvníci osvojí na základě interaktivních prvků. Opět se budeme snažit, aby trasa vyvolala co největší prožitky z krajiny. Od začátku jste uvažovali, že chcete postavit něco speciálního, co by svou technologií bylo zcela odlišné? My jsme nechtěli stavět výjimečný dům, ale od začátku šlo o záměr dům stavět na zelené louce. Hodně nás inspirovaly poznatky alternativních škol, které vycházejí z toho, že není důležité jen to, co se člověk učí, ale v jakém prostředí se to učí. Dále jsme chtěli zajistit, aby po dostavbě dům nespotřeboval velké množství energie – převážně energie z neobnovitelných přírodních zdrojů. Proto jsme ho zařadili do kategorie nízkoenergetických staveb. Pro architekta to byl úkol navíc, jelikož musel propojit architekturu s energeticky úspornými technologiemi, což má výrazný vliv na podobu stavby. V zahraničí již stavby podobného charakteru existují? Je jich už poměrně hodně, já sám jsem některé navštívil. Je zajímavé, jak jde vývoj neustále kupředu, protože u starších staveb se vyskytovalo ještě mnoho věcí, které nefungovaly zcela tak, jak by měly. U novějších staveb, vzniklých před pěti až deseti lety, je opravdu vidět, jak rychle tyto technologie pokročily a jsou daleko modernější. My jsme dbali na to, aby jednotlivé technologie použité na naší stavbě nebyly ve vzájemném rozporu a v konečném výsledku se spotřebovalo minimum neobnovitelných přírodních zdrojů. To, že dům je z větší části zahrnut půdou, na které potom poroste vegetace, byl nápad architekta, nebo jste to tak plánovali? Bylo to řešení architektů, kteří měli jistou vizi, aby dům simuloval krajinu Litovelského Pomoraví a vrch Třesín. Na druhou stranu všechno, co by nějakým způsobem vyčnívalo z domu ven, by odebíralo energii. U nízkoenergetických staveb mají architekti víceméně dvě řešení. Buď vytvořit těžkou podzemní stavbu, kde samotná půda slouží k izolaci domu, a nebo naopak lehkou nadzemní stavbu, kde je izolační schopnost půdy nahrazena moderními izolačními materiály. Nemusí se používat nějaké speciální materiály, které se dovážejí? Nesnižuje náročnost výstavby konečný efekt „Nízkoenergetického domu“? Na stavbu se určitě spotřebuje velké množství energie, tak jako u jiných domů. Je to těžká stavba, která vyžaduje hodně materiálu. Ale je omyl, že by náš dům byl stavěn z materiálů netradičních, které se tu nevyrábějí. Část stavby je z betonu, který slouží k akumulaci energie a vyrábí se z místních zdrojů, nedováží se. Až na čelní skleněnou stěnu je hlavním materiálem dřevo. Opěrné nosné stěny jsou tvořeny tzv. gabionovým košem, což je sloupec z pletiva plněný kamením. Vedle dřeva se dále objevují pálené a nepálené cihly. Právě nepálené cihly byly použity při stavbě rodinných podzemních domů u Zlína. Na naší stavbě se tedy materiály, které by nebyly místní a přírodní, vlastně ani nevyskytují. Energetickou náročnost našeho domu zvedlo i umístění stavby v říční nivě, na píscích, kde je ukotvení stavby složité a proto bylo nutno vybudovat stabilizační podzemní pilíře. Když se o domě mluví jako o nízkoenergetickém, je zapotřebí, aby splňoval určité parametry, určitá kritéria? Nebo stačí, že spotřebuje malé množství energie? Nízkoenergetické domy mají na rozdíl od jiných, „běžnějších“ domů nižší spotřebu tepla na vytápění. Nejde tu jen o šetření energie např. prostřednictvím dvojitých oken. My se navíc snažíme o řešení, které i při minimalizované spotřebě energie ji potřebuje pouze z obnovitelných přírodních zdrojů, tedy slunce a dřeva. Nejsou tu žádná tepelná čerpadla k vytápění, ty potřebují energii ze zdrojů neobnovitelných. Když to porovnáme například se stavbou, která má shodný počet místností a je vytápěná zemním plynem, pak poměr spotřeby z neobnovitelných zdrojů je 1:40 ve prospěch našeho domu, což je zajímavý předpoklad. Samozřejmě, že nějaká spotřeba energie se vyskytne. Jde zejména o osvětlení a pohyb větráků, které zprostředkovávají tzv. nucené větrání. Není zde žádné topení, vše spočívá v tom, že se upravuje vzduch, který jde z venku – buď se ohřívá, nebo v létě ochlazuje. Říká se tomu rekuperace tepla. Obnovitelné zdroje, které se používají, jsou tedy ze 75% věcí architektury – použitými stavebními materiály a izolacemi. Dále tu jsou umístěny sluneční kolektory na ohřev teplé vody, ale také na případný ohřev vzduchu vstupujícího do budovy v zimě. K tomu slouží i kotle na dřevěné paletky. Z vašeho povídání se zdá, jako by tento dům byl něčím naprosto dokonalým, bez jediné chybičky. Je tomu opravdu tak? Nebo se přece jenom nějaká nevýhoda spojená právě s nízkoenergetickými technologiemi na stavbě najde? Rozhodně o dokonalost nejde. Dnes se dají stavět i daleko úspornější domy, pasívní domy. U našeho domu bude záležet na tom, jak bude tento experimentální dům při provozu skutečně fungovat, zda budou splněny složité propočty, které potvrdil i nezávislý energetický audit. Jistou nevýhodou může být například zmíněné nucené větrání. Člověk si u nás normálně nevyvětrá, musí se chovat trochu jinak, než například doma. Nemůže si jen tak otevřít okno nebo dveře, to vše v našem řešení podléhá přísným pravidlům. Mnoho lidí nemá rádo prostředí udržované klimatizací. Vzduch v domě pohání větráky, které způsobují neustálou hlukovou zátěž. Sice nízkou, ale šum může některým lidem vadit. Je to jakási daň za to, když se lidé chtějí chovat ekologicky v dnešní technologické době. Nezbývá než poděkovat za čas, který jste nám věnoval, a popřát domu v Horce nad Moravou úspěchy. Zpracovala Barbora Číhalová