Temelín přes velmi silné brýle

Asi před třemi roky se kamarádově dvanáctileté dceři začal výrazně zhoršovat zrak. Za tři roky zjistili lékaři 10 dioptrií. Příčina byla neznámá, o to větší trápení pro celou rodinu. Po Olomouci následovali lékaři ve Zlíně a v Brně. Dcerka nosila drahé kontaktní čočky, četla jen chvíli, za klad by se snad dalo považovat omezení ve sledování televize. Přestože se rodiče nedozvěděli o moc více, chystala se operace. A potom se dcera přiznala, že si všechno vymyslela. Napřed jen malá lež, zřejmě kvůli upoutání pozornosti vzhledem ke dvěma mladším sourozencům. Pak větší a potom už hrála svou náročnou hru. Lékaři rodičům radostnou zprávu nevěřili, v Olomouci však změřili na stejných přístrojích jako před tím hodnotu 0,5 dioptrií, v Brně položili telefon. Docela pěkný příběh do televizních bakalářů. Sám o třech dioptriích jsem nevěřil, že by rodiče nic nepoznali. Oni však občas něco tušili, holčička přečetla podezřele vzdálený nápis, chytila malý míček, poznala maminku přes ulici. Jenže tu byla přesná měření a navíc se silnými kontaktními čočkami přečetla dcerka pohádku (prý je to u dětského oka možné, možná že půl dioptrie je daní za toto vypětí). Jak to však všechno může souviset s Temelínem? Nedávno jsem zhlédl televizní diskusi dvou opozičně smluvních politiků, kteří měli obrovský vliv na naši politickou scénu po roce 1989. Jejich diskuse už není, co bývávala. Člověk si odpovídá sám, jenom doplňuje do šablon, jedné šedovlasé, druhé na stranu vychýlené. Ani u Temelína žádné překvapení. Dle mínění řečníků jsou všichni hloupí, neznalí, bez informací. Evropská unie, někteří poslanci, nejvíce pak demonstrující ekologická hnutí. Však oni se vybouří a za chvíli bude klid. Když to člověk poslouchá, napadá ho, že se ta naše demokracie ne a ne odrazit ode dna. Dva vůdci už jistě mají testík z jaderné energetiky za sebou, jak jinak než výtečně, samozřejmě. Tak proč ostatním nesdělit, o čem to je? Napřed zprava, potom zleva, každý trošku jinak, ale koneckonců stejně. O úsporách ani slovo, proč taky zbytečně mlžit, matení veřejnosti přece mají v rukou jiní. Dejme tomu, že by jadernou energetiku naši politici neovládali tak dobře jak vypadají. Mohou však věřit svým poradcům, odborníkům. Ti mají všechno změřené, tlakové nádoby, kabely, všechno. Vaše chyba, že jste při tom měření neasistovali a nedrželi šupleru. Změřené je to dokonale přesně. Člověk by se sice mohl splést, ale proti svým chybám má pomocníka, přesnějšího a dokonalejšího než on sám. Vědci přece nemají žádné jiné zájmy, než mluvit pravdu, vlastně ne, popsat racionálně bez emocí skutečnost. Naopak ekologická hnutí svým počínáním sledují kde co a zřejmě i hnědouhelné lobby, nejlépe zahraniční, to více nese. Škoda, že někteří naši politici nemají paměť. Pamatuji si na jinou, už velmi starou besedu, pustil jsem si ji na videu. Už tehdy byla veřejnost stejně neznalá, ničemu nerozuměla, Temelín bude zprovozněn za chvíli a s minimálními ekonomickými náklady. Ano, tehdy opravdu minimálními oproti tomu, co dnes přiznávají i obhájci jádra. Stejná hlava, tehdy samozřejmě šedá, stejně rozhodná gesta, stejná mimika, … Je smutné, když ekologické připomínky jsou brány vážně, teprve když je potvrdí i ekonomické obavy. Když se polemiky o vážných tématech rozproudí v době, kdy je již téměř definitivně rozhodnuto. Diskuse je navíc přímo úměrně vzrušenější s mírou předcházejícího zamlčování, klamání a opovrhování veřejným míněním. Čím extrémnější moc, tím extrémnější reakce. Proč bychom chtěli referendum, když vidíme jak končí využití pouhého petičního práva. S dalšími prověrkami, nebo bez nich, začnou temelínské věže s největší pravděpodobností vypouštět neškodnou páru. K havárii s ještě větší pravděpodobností (tak velkou, že si ji skoro nedovedeme představit) nedojde. Jestli jsme Temelín potřebovali nebo ne, to zapomeneme, proč taky, nových starostí bude dost. I ekologická hnutí si najdou nová témata, početně ani fyzicky nelze obléhat veškeré nebezpečné provozy. V tom se moudří nemýlí. A kdyby se, čistě hypoteticky, přece jen něco stalo ? Ztráta paměti a svědomí. Pro jakékoliv vysvětlení vždy nalezneme dostatek přesných údajů. Moc problémů to nepřináší. O něco delší příprava, pár lží navíc. Pamatuji se na besední program se středoškoláky věnovaný Černobylu. Pořád to byla živá diskuse, dokud nepromluvili přizvaní manželé, žijící v bývalé velmoci poměrně daleko od místa havárie a přitom trpící nemocí z ozáření. Celý sál ztichl a poslouchal o životě, který nedělily svátky, narození a svatby. Byl jen život před katastrofou a po ní. Havárie však potkaly i daleko modernější několikrát jištěné a kontrolované systémy (letadla, jaderná zařízení, raketoplán). Příčiny jsou poměrně vždy podivuhodné, jen stěží představitelné, těžce odhalitelné. Rozum by nad nimi zůstal stát. Pokud to vypadá, že bojuji proti vědě, jaderné energetice, emocionálně si vypomáhám příběhem dítěte nebo srovnávám Černobyl s Temelínem, nechtěl jsem to tak. Na to nemám potřebné znalosti a informace. Chtěl jsem jen obhájit právo lidí mluvit i do toho, čemu nerozumí, a ptát se na to, co by chtěli vysvětlit. Chtěl jsem obhájit prostor pro vyřčení pravdy sedláka k názoru zemědělského inženýra, rodiče k lékaři, občana k politikovi (pokud politikové – a tím i občané – v globalizačních tlacích mohou ještě něco vážného rozhodovat). Už jen proto, že jinak skončíme na svých soukromých zahrádkách nebo si ze všeho uděláme jenom srandu. Ne osvobozující smích, ale takový bezmocný škleb. Myslím, že to není scénář, který našim politikům podsouvá někdo s nekalými úmysly. Ten si režírují sami. Že se to nepovede? Zahrajeme jiný kus. Je jen s podivem kolik lidí jim tu hru hraje, případně nehraje, ale alespoň horlivě běhá pro pivo. Začneme o tom mluvit, nebo budeme chodit kolem sebe nevšímavě a schovávat se za tlustými skly přesně změřených čoček? Michal Bartoš