Balthus, Josef Bolf, Alén Diviš, Li Kche-žan, Alfred Kubin, Alena Kučerová, Matouš Lipus, Victor Man, Věra Nováková, Silke Otto-Knapp, Bohuslav Reynek, Ivan Sobotka, Béla Tarr.
25.6. – 25.9. 2022
Kurátoři: Martin Herold & Miloš Doležal
Architektura výstavy: O+M STUDIO Ondřej Čech & Monika Matějková
Návrat k dílu Bohuslava Reynka (grafik-básník-překladatel) kótují dva základní tóny jeho tvorby a prožívání světa – úzkost a něha. Průhledy do Reynkova grafického a kreslířského díla, k jeho existenciálním tísním a soucitným dotekům, rozšiřují pohledy, dialogy a setkání s několika spřízněnými tvůrci – v rozpětí od generačních druhů po současné autory. Už za svého života nebyl Bohuslav Reynek zapadlým samotářem, ale důležitým souputníkem, který byl navázaný na aktuální francouzskou, německou a rakouskou tvorbu. S Bohuslavem Reynkem se v 8smičce setkává dvanáct tvůrců z různých světových stran – z Francie, Rakouska, Německa, Maďarska, Rumunska, Číny a pochopitelně z Čech. Každý svým jedinečným výtvarným tónem. Poprvé se v Čechách, díky Reynkovi, můžeme setkat s díly Balthuse či Silke Otto-Knapp.
Humpolecká 8smička se snaží stírat rozdíly mezi centrem a periferií. Industriální areál na půli cesty mezi Prahou a Brnem prošel proměnou na kulturní prostor, ve kterém je počínaje od dubna 2018 návštěvníkům zprostředkován kontakt s moderním a současným uměním. Zóna pro umění 8smička je impulzem pro vznik lokální humpolecké komunity, která je přístupná návštěvníkům ze širokého okolí. V Humpolci, rodném městě výtvarníků Zorky a Jana Ságlových, spisovatele Jana Zábrany či básníka Ivana Magora Jirouse, se otevírá platforma pro diskuzi o výtvarném umění, architektuře, designu a také o komunitě a veřejném prostoru.
16.9.-21.10.
Kurátor: Vladimír Janek.
Vernisáž výstavy účastníků Letního výtvarného ateliéru v areálu Sluňákova a v blízké lužní krajině v srpnu 2022. Zásadní téma vztahu člověka k přírodě, reflexe krajiny vnější, ale i vnitřní, radost i smutek, to vše se objevuje v obrazech kresebných, malířských či fotografických. Tvůrčí dílnu realizuje Výtvarný obor DDM Olomouc pod vedením fotografa Vladimíra Janka a výtvarnice Petry Vaculíkové.
Nízkoenergetický dům Sluňákov
Horka nad Moravou.
4. – 28.10.
Galerie CaesarKurátor: Miroslav Schubert
Nepříliš bohatá – avšak o to specifičtější – flóra a fauna je zachycena jako nedílná součást umělcových obrazů; nicméně – on je především figuralista. Tak se na jeho plátnech objevují kromě různotvarých mraků nejrozmanitější shluky drobných květin a lišejníků, ptáků (racků a papuchalků, labutí a husí, čejek, roháčů a potápek), ryb a krabů, mrožů a tuleňů, severských psů a malých koníků, … a to vše vytváří svérázné bizarní prostředí pro levitující lidské postavy. Jejich nahota demonstruje pupeční pouto s přírodou. Často se jedná o autostylizace a autoportréty. Alegorické výjevy (např. skupiny muzikantů připomínající andělské chóry Filippina Lippiho na fresce římského kostela Santa Maria sopra Minerva; Filippino však své anděly samozřejmě oděl) jsou někdy poněkud paradoxně dokomponovány ovocem, včetně jižního. Až o takový paradox se však nejedná, poněvadž banány a pomeranče se běžně pěstují v tzv. zelených domech, což jsou jakési masivní skleníky vyhřívané nesčetnými termálními prameny.
Helgi Thorgils Fridjonsson zobrazuje obyčejný život kombinovaný se sny a mýty. To může teoretiky svádět ke srovnávání se surrealisty a naivisty. Akcent je však evidentně kladen spíše na existenciální pocity (život a smrt, radost a úzkost). Zádumčivá klidná atmosféra však nevyznívá tragicky. Filosofický pohled na svět, jehož základem je soulad a respektování přírody člověkem, umocňuje užití tradičních malířských technik. Často jsou využívány sofistikované optické efekty (symetrie), způsobené odrazy na vodní hladině. Stále více (avšak ne intenzivněji) se na paletě uplatňuje bílá. Kromě již zmíněných výjevů je typické i téma rodiny. Portréty přátel jsou realistické a psychologicky propracované. V sérii padesáti dvou pohledů z okna jeho chaty v pustině (Kjallaksstadir) od ledna do prosince roku 2002 byly unikátně zachyceny rozmary divoké přírody.
Kurátor: Miroslav Schubert.
V autorově zobrazení krajiny nejde tolik o konkrétní zobrazení podle připraveného záměru. V některých obrazech sice vnímá snahu o určitý řád a geometrizaci krajinných fragmentů, ale v těch nejnovějších je krajina pojata více intuitivně, pocitově, podléhající vlastní estetice, a ne tolik zaměřená na pozorovanou stránku věci. Plní již více funkci určité reflexe, otisku, možná transformace v podvědomí a takto je přenesena na plátno. Autora stále intenzívněji zajímá barva. Nevychází, jako dříve tolik z kresby či námětu, ale z určité nahodilosti a interakce barevných skvrn a ploch. Nechává se barvou vést, pracuje více gesticky a expresívně.
Milan Kubeš je výtvarník a tenisový trenér. Tvrdí, že je lajdák na vymývání štětců, že se řídí pocity, ale netíhne k abstrakci. Má rád tvorbu Zdeňka Buriana: „Bylo mi šestnáct a se školou jsme šli na výstavu. Ilustrace se mi líbily a tehdy jsem začal kopírovat jeho kresby, malovat olejovými barvami a napodobovat i staré mistry,“ popsal počátky své výtvarné kariéry absolvent Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Inspirují jej také staří mistři typu Rembrandta, Tiziana či Slavíčka. Čerpá však ze všeho, co se děje kolem něj. „Mám rád třeba knihu Temné síly přírody. Její témata jsou ovšem trochu ponurá,“. Na vysoké škole objevil Milan krásu akvarelu a používá ji i teď, i když techniku střídá s akrylem. Tyto barvy mají podobné vlastnosti jako olejovky, s nimiž začínal, a navíc se mohou na rozdíl od vodových navzájem překrývat.
www.galeriecaesar.cz
